Typ:
Rozhodnutie
Právna veta:
Ochrana vynálezů (zákon ze dne 11. ledna 1897, čís. 30 ř. zák.).
I. Skutková podstata přečinu podle § 97 pat. zák. může býti po stránce subjektivní
dána nejen úmyslem přímým, uskutečněno-li něco z toho, co § 95 zákona označuje za
porušení patentu, jakožto zlo přímo rozvážené a umíněné (§ 1 tr. zák.), nýbrž i eventuálním
zlým úmyslem, jenž je tu, pokládal-li pachatel právu se příčící výsledek své činnosti
sice jen za možný, jednal však přes to tak, že jest předpokládati, že by ho nebylo
zdrželo od trestného jednání, ani kdyby byl předvídal, že trestnímu právu se příčící
výsledek jistě nastane.
II.Přečin § 97 zák. pat. je činem dolosním
k jeho subjektivní podstatě nestačí pouhá nedbalost
jest jen takovou nedbalostí, kdyby pachatel mohl (musil) za náležité a povinné pozornosti
v dotyčném směru dospěti k pochybnostem o trestní nezávadnosti svého jednání, najmě
o jsoucnosti cizího práva patentového, pokud se týče o tom, zda svým jednáním nezasahuje
v právo to, kdyby byl za věcí dále šel a vyšetřil, čeho třeba, - jestliže však tak
daleko nedospěl, neshledovav, kam vedou půtahy.
K eventuálnímu zlému úmyslu je naproti tomu ještě třeba, by pachateli alespoň vskutku
vzešly v oněch směrech pochybnosti, jimiž se však nedal odraditi od svého záměru nebo
jichž se rozhodl nedbati.