Typ:
Rozhodnutie
Právna veta:
30. Pro zajištění zadavatelem požadované minimální míry kvality nabízeného plnění
slouží kvalifikační kritéria, která nesmí být nastavena v rozporu se zásadami zadávání
veřejných zakázek, zejména pak se zásadou zákazu diskriminace (srov. rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008-152). Dále lze konstatovat,
že i zdánlivě přiměřeně nastavená kritéria technické kvalifikace ve spojení se skutečností,
že na relevantním trhu nebylo objektivně možné požadované zkušenosti získat, mohou
působit nepřiměřeně či diskriminačně. V napadeném rozhodnutí pak bylo uzavřeno, že
pokud zadavatel požaduje plnění, které je svým způsobem jedinečné, je vhodné nastavit
kvalifikační kritéria tak, aby nebyli z účasti na veřejné zakázce přímo vyloučení
takoví dodavatelé, kteří např. sice nedisponují zkušenostmi s naprosto stejným typem
plnění, jaké požaduje zadavatel, avšak jsou schopni realizovat veřejnou zakázku obdobně
úspěšně jako dodavatelé ostatní. Na druhé straně však nelze zadavateli vytýkat, pokud
má zájem na co nejvyšší kvalitě plnění veřejné zakázky. Ideálním řešením v daném případě
tak zůstává takový postup, kdy zadavatel nastaví kvalifikační kritéria či základní
parametry veřejné zakázky méně přísně, aby se tak vyvaroval zbytečné diskriminaci
některých způsobilých dodavatelů, avšak promítne svůj požadavek na co nejvyšší možnou
kvalitu veřejné zakázky do jejího hodnocení prostřednictvím hodnotících kritérií kvality
dle § 116 zákona. Předmětná hodnotící kritéria kvality pak musí být nastavena jednoznačným
a srozumitelným způsobem a současně musí být již ze své povahy ověřitelná. Zadavatel
je tak při formulaci kritérií kvality zčásti omezen i určitou nutností zachovat co
nejvyšší možnou míru objektivizace jím požadovaných kritérií.
34. K dané stěžejní námitce navrhovatele lze předně uzavřít, že jeho tvrzení o naprosté
absenci věcného posouzení sporného dílčího kritéria hodnocení B je poněkud zavádějící.
Úřad vycházeje ze závěrů druhostupňového rozhodnutí posoudil uvedené kritérium hodnocení
zejména s ohledem na to, zda je jím obhájena případná důvodnost nastavení určité konkurenční
výhody pro dodavatele, který disponuje odborníky se zkušeností s činností, která je
předmětem veřejné zakázky. V úvahu pak vzal zejména tezi, že je to zadavatel, kdo
stanovuje zadávací podmínky tak, aby odpovídaly jeho potřebám a tedy reflektovaly
jeho požadavky na předmět plnění a v souladu se zásadou přiměřenosti má jistou míru
volnosti ve volbě konkrétního postupu v zadávacím řízení. Zadavatel uvedl, že dle
jeho názoru po něm nelze spravedlivě požadovat, aby dodavatele, jenž disponuje zkušenostmi
obecnějšího charakteru, hodnotil stejně, jako dodavatele, který má ve vztahu k předmětu
veřejné zakázky zkušenosti specifické. Uvedl dále, že dle jeho názoru je podstatou
externího vyhodnocování kvalitativních a kvantitativních ukazatelů systému elektronického
mýtného poskytnutí nezávislého obrazu o fungování a účinnosti daného systému, což
provozovatel systému, který má být takto kontrolován, a který v rámci provozu realizuje
pouze svou interní kontrolu, nemůže nabídnout, a proto upřednostňuje z hlediska kvality
právě osoby provádějící výkon externí kontroly, která je rovněž předmětem plnění šetřené
veřejné zakázky.
39. Pokud tedy zadavatel s ohledem na zajištění kvality plnění veřejné zakázky preferoval
dodavatele (resp. jeho pracovníky) s konkrétní zkušeností plně odpovídající předmětu
veřejné zakázky, kdy tuto zkušenost musel navíc definovat jasně a srozumitelně, a současně
požadoval ověřitelné doložení takové zkušenosti (tedy referencí ze strany odběratele),
navíc nevyloučil zcela hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku, když účast subjektů,
jejichž pracovníci mají zkušenosti obecnějšího rázu nevyloučil, není v posuzovaném
případě za zvážení všech okolností jeho postup v rozporu s § 36 odst. 1 ani se zásadou
zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona, kterou je navíc nutno vykládat restriktivně
(viz níže). V tomto smyslu lze uvést i argument opaku - pokud by zadavatel např. specifikoval,
jaké konkrétní činnosti měl bodovaný pracovník pro získání relevantní zkušenosti vykonávat,
musela by taková specifikace být velice podrobná a současně by ji zadavatel obtížně
a složitě obhajoval ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1
Afs 69/2012 - 55 ze dne 28. 3. 2013. Rovněž objektivní ověřitelnost takto konkrétně
a podrobně nastavených požadavků by byla velmi složitá, neboť případné reference by
musel v některých případech vydávat sám dodavatel podávající nabídku. Ověřovat případně
zkušenosti jednotlivých pracovníků nezávislým způsobem (např. testováním) by pak mohlo
klást na zadavatele nepřiměřenou zátěž. I ze shora uvedených závěrů je zřejmé, že
zadavatel zvolil s ohledem na všechny okolnosti způsob nastavení dílčího kritéria
hodnocení B přiměřeně.