139/1945 Zb. v znení účinnom od 26. 11. 1945
139.
Dekret presidenta republiky
ze dne 19. října 1945
o přechodné úpravě právních poměrů Národní banky Československé.
K návrhu vlády a po dohodě se Slovenskou národní radou ustanovuji:
§ 1.
Národní banka Československá se sídlem v Praze vykonává činnost cedulové banky na celém státním území.
§ 2.
(1)
Slovenská národní banka v Bratislavě se stává oblastním ústavem Národní banky Československé a označuje se jako „Národná banka Československá, oblastný ústav pre Slovensko“.
(2)
Pokud se v předpisech z doby nesvobody mluví o Slovenské národní bance, třeba tím rozuměti Národní banku Československou.
§ 3.
Národní banka Československá vykonává svoji činnost v zemích České a Moravskoslezské podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb., o akciové bance cedulové, ve znění předpisů tento zákon měnících a doplňujících, a na Slovensku podle ustanovení vládního nařízení ze dne 4. dubna 1939, č. 44 Sl. z., o Slovenské národní bance.
§ 4.
(1)
Národní banku Československou spravuje dočasná správa, jmenovaná vládou po dohodě se Slovenskou národní radou.
(2)
Na dočasnou správu Národní banky Československé přecházejí všechny povinnosti a práva zákonných (statutárních) orgánů Národní banky Československé a Slovenské národní banky.
§ 5.
Vláda se zmocňuje, aby provedla nařízením majetkové sloučení obou složek cedulového ústavu.
§ 6.
Ustanovení zákona č. 347/1920 Sb. ve znění předpisů tento zákon měnících a doplňujících a vládního nařízení č. 44/1939 Sl. z., pokud odporují ustanovením tohoto dekretu, se zrušují.
§ 7.
Tento dekret nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
David v. r.
Gottwald v. r.
Široký v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Masaryk v. r.
gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Stránský v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Dr. Pietor v. r.
gen. Hasal v. r.
Hála v. r.
Dr. Šoltész v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Clementis v. r.
gen. Dr. Ferjenčík v. r.
Lichner v. r.
