Na mezinárodních telekomunikačních konferencích, konaných v Kahýře v roce 1938, byl přijat nový mezinárodní telegrafní řád, telefonní řád a všeobecný řád radiokomunikací s dodatkovým řádem radiokomunikací; telegrafní a telefonní řád byly podepsány dne 4. dubna 1938 a všeobecný řád radiokomunikací s dodatkovým řádem radiokomunikací dne 8. dubna 1938. Tyto řády, které byly sjednány ministerstvem pošt a telegrafů podle § 6, odst. 2, písm. i) zákona o telegrafech ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb., schválila vláda dne 9. října 1938; účinnosti nabyly dnem 1. ledna 1939 s výjimkou článku 7 všeobecného řádu radiokomunikací, který platí od 1. září 1939.

Vyhlašuje se jako doplněk k vyhlášce ministrů zahraničních věcí a pošt a telegrafů ze dne 6. února 1934 (č. 23 Sb. z r. 1934) s tím, že texty uvedených řádů byly uveřejněny jako dvě samostatné části k číslu 65 Věstníku ministerstva pošt a telegrafů z roku 1938.

Tím pozbyly platnosti telegrafní řád, telefonní řád a všeobecný řád radiokomunikací s dodatkovým řádem radiokomunikací, které byly sjednány v Madridu 1932 a které byly uveřejněny jako samostatné části k čís. 52 Věstníku ministerstva pošt a telegrafů z r. 1933 (vyhlášeny byly ve Sbírce zákonů a nařízení č. 23 z r. 1934).