34/1946 Zb. v znení účinnom od 4. 3. 1946

Zákon

ze dne 14. února 1946,

jímž se vymezuje pojem „československého partyzána".

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1)

Československým partyzánem je státně spolehlivý československý státní občan, který před 10. květnem 1945

přináležeje aspoň po dva měsíce nebo za zvlášť nebezpečných okolností nejméně jeden měsíc k jednotce vyvíjející v týlu nepřítele bojovou nebo záškodnickou činnost proti nacistickým nebo fašistickým okupantům nebo jejich pomahačům (t.j. k partyzánské jednotce) zúčastnil se proti nim aspoň jedné akce se zbraní nebo s destrukčními prostředky nebo

nehledě k době uvedené pod čís. 1 jako příslušník partyzánské jednotky

v souvislosti s činností tam uvedenou přišel o život, byl těžce raněn nebo životu nebezpečně onemocněl, ačli si smrt, těžké zranění nebo životu nebezpečné onemocnění nezavinil hrubým porušením povinností příslušníka partyzánské jednotky nebo

vykonal hrdinský čin nebo se zasloužil o jednotku vynikajícím způsobem.

(2)

Československým partyzánem není, kdo sice vyhovuje podmínkám odstavce 1, dopustil se však v době, kdy přináležel k partyzánské jednotce trestného nebo jiného zavržení hodného činu z pohnutek nízkých nebo nečestných nebo z těchto pohnutek svou jednotku opustil.

§ 2.

(1)

Za státně spolehlivé se nepovažují zejména osoby, které kolektivně nebo individuálně vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti nebo demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné hleděly svésti nebo záměrně podporovaly jakýmkoli způsobem německé nebo maďarské okupanty, na příklad členové Vlajky, Rodobrany, Úderných oddílů Hlinkovy gardy, vedoucí funkcionáři Spolku pro spolupráci s Němci, České ligy proti bolševismu, Kuratoria pro výchovu české mládeže, Hlinkovy slovenské ľudové strany, Hlinkovy gardy, Hlinkovy mládeže, Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Svazu zemědělství a lesnictví, Německo-slovenské společnosti a jiných fašistických organisací podobné povahy, pokud nebyly do těchto organisací nebo útvarů vyslány činiteli domácího nebo zahraničního odboje.

(2)

Státní spolehlivost vojenských osob z povolání činně sloužících, vojenských osob ve výslužbě činně sloužících, jakož i osob vykonávajících presenční službu a další činnou službu posuzuje ministerstvo národní obrany samostatně. Pokud jde o ostatní osoby, rozhodne ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

§ 3.

Podmínka československého státního občanství (§ 1) je splněna, je-li dotčená osoba československým státním občanem aspoň v době podání žádosti podle § 5, odst. 1.

§ 4.

(1)

Služba v partyzánské jednotce počíná dnem přijetí (vtělení, zařadění) do této jednotky, a jde-li o osoby, které připravovaly partyzánské hnutí, prvým dnem měsíce, ve kterém přípravné práce započaly.

(2)

Po nastoupení služby v partyzánské jednotce se do doby uvedené v § 1, odst. 1, č. 1 včítá

doba nezbytného odloučení od jednotky následkem bojové situace, z rozkazu velitele jednotky nebo z jiných závažných příčin,

doba, po kterou trvala neschopnost k službě způsobená zraněním nebo nemocí, ačli si dotčená osoba zranění nebo nemoc nezavinila hrubým porušením povinností příslušníka partyzánské jednotky,

doba zajetí, k němuž došlo z krajní nutnosti.

(3)

Doba ztrávená v různých partyzánských jednotkách se sečte, ledaže se přestup z jedné jednotky do druhé stal bez závažných příčin.

§ 5.

(1)

Potvrzení o tom, kdo je československým partyzánem, vydá ministerstvo národní obrany osobě, která o to požádá a prokáže, že vyhovuje podmínkám § 1, a to po slyšení Sdružení českých partyzánů ve Svazu národní revoluce v zemích České a Moravskoslezské a Sväzu slovenských partizánov na Slovensku. Není-li již takto oprávněná osoba na živu, vydá se potvrzení tomu, kdo o ně požádá a prokáže, že na jeho vydání má právní nebo mravní zájem a že je státně spolehlivý.

(2)

V žádosti podle předchozího odstavce nutno zevrubně uvést osobní data osoby, o které má být vydáno potvrzení tamtéž uvedené, jakož i okolnosti, z nichž by bylo zjevné, že jsou tu podmínky tohoto zákona pro uznání československým partyzánem a pro vydání potvrzení (odstavec 1).

(3)

Rozhodujíc podle odstavce 1 je ministerstvo národní obrany vázáno jen pravoplatným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu. Je-li oprávněn názor, že rozhodnutí o vydání potvrzení podle odstavce 1 závisí na výsledku trestního řízení, třeba vyčkat jeho výsledku. Není-li v takových případech trestní řízení ještě zavedeno, dá k němu ministerstvo národní obrany podnět.

(4)

Vyjde-li dodatečně najevo, že potvrzení podle odstavce 1 nemělo být vydáno, prohlásí je ministerstvo národní obrany za neplatné a vyžádá si jeho vrácení.

§ 6.

(1)

Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za československého partyzána, bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - okresním národním výborem za přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo trestem vězení do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty.

(2)

Stejně se potrestá, kdo v podáních (žádostech, jejich přílohách, návrzích, oznámeních a jiných sděleních) a zápisech týkajících se potvrzení podle § 5, odst. 1 vědomě uvede nebo potvrdí nepravdivé okolnosti, nebo na vyzvání ministerstva národní obrany do 14 dnů nevrátí potvrzení, které bylo prohlášeno za neplatné (§ 5, odst. 4), ačkoli mohl tak učinit.

(3)

Byla-li uložena pokuta, vyměří se zároveň pro případ nedobytnosti náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě. Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem přesahovat nejvyšší mez sazby trestu na svobodě.

(4)

Pokuty připadají státu.

(5)

Pokud někomu z vydávání se za československého partyzána vznikly před účinností tohoto zákona jakékoli výhody, budou mu odňaty.

§ 7.

Soudy, veřejné úřady a orgány jsou povinny vyhovět dožádáním ministerstva národní obrany ve věcech týkajících se vydání (vrácení) potvrzení podle § 5, odst. 1.